Co je koučink a jak mi může pomoci?

Tento článek je přepis záznamu živého vysílání Paluba s Michalem na téma jak soutěživost vs soupeřivost. Záznam můžete shlédnout na stránce živého vysílání zde.

Dnešní téma jsem zvolil koučink. Jak konkrétně funguje a v čem může pomoct zrovna vám. Já jsem toto téma zvolil z několika důvod. Hlavní byly asi dva.

Důvody proč je koučink téma dnešní doby

První je, že když ke mně přichází spoustu lidí na koučink poprvé, tak vlastně zjišťuji, že často vůbec neví, o co jde, co je čeká, v čem jim to může pomoci. Prostě dostali super referenci, někdo jim to doporučil, tak šli, že to vyzkoušejí. Možná by bylo dobré ještě zvýšit povědomí o tom, jak koučink funguje a třeba lidem, kteří o tom přemýšlejí nebo o tom nic neví, tak alespoň v krátkosti k tomu něco říct.

Ten druhý důvod je, že ta dnešní doba je stále náročnější, za poslední tři čtyři roky víceméně neustále přichází nové a nové události, které spoustě lidem komplikují život. Přináší do našich příběhů další stresory, situace, které často jsou pro nás zdrojem neklidu. Dostáváme do doby, která se stává stále náročnější, abychom v ní dokázali fungovat stejně jako dřív. Abychom si udrželi opravdu nějaký klid, nějaký záměr, abychom nějakým způsobem zvládali ten život způsobem, který je pro nás naplňující a který nějakým způsobem máme pod kontrolou. Právě ta doba tím, že je náročná, tak mám pocit, že různou podporu formou třeba koučinku víceméně potřebujeme více než kdy dřív.

Koučink nás připravuje na krizi.

Pro mě osobně je to cesta, jak pomoci lidem uvědomit si, co je třeba v budoucnosti může čekat a aby se na to připravili způsobem, že to zvládnou s klidem, že to nějakým způsobem pro ně bude situace, která potom je nerozhodí a nehodí je do depresí nebo úzkostí.

Kteří klienti mají zájem o koučink?

Vnímám dva typy klientů, se kterými pracuji.

Klienti, kteří přichází s nějakým problémem

Ten první typ je, že přichází lidé, kteří teď mají nějaký problém, vnímají že v práci, doma nebo jen v sobě pocitově necítí se dobře, něco jim nefunguje, je tam třeba nějaká míra stresu, jsou tam nějaký úzkosti, je tam míra nespokojenosti, neklid. A tito lidé v tu chvíli přichází s konkrétním zadáním. Třeba ještě neví, co s tím, ale prostě ví „cítím se blbě, tak jsem tady, něco se mnou udělejte“. Samozřejmě, já nemám kouzelnou virguli, abych řekl „fajn, dobrý, zprava zleva, fajn můžete jít“, ale je to prostě takové to, že člověk opravdu přichází a má v sobě emočně jasné zadání. Chci se cítit lépe. Tohle je typ klientů, kteří přichází v době více či méně krize a mají v tuto chvíli konkrétní směr, jak chtějí ten koučink použít, aby se cítili lépe.

Klienti, kteří se připravují na případnou krizi

Ten druhý typ klientů kolikrát přichází i když se necítí špatně. Vlastně ten dnešek zvládají, mají se fajn, funguje jim to, ale někde vědí, že zaprvé by jim to mohlo fungovat lépe, že prostě je tam ta touha to nějak posunout. Anebo ti prozíravější si uvědomují, že teď je mi dobře, ale zase přijdou nové změny, přijdou nové události, které bude důležité umět zvládnout, umět na ně reagovat a v tu chvíli já vlastně potřebuji na to být připravený. To jsou lidé, kteří vlastně ten koučink používají jako prevenci.

Ne tedy jako řešení aktuální krize, ale jako tu ideální přípravu na tu budoucí krizi, která díky tomu nakonec nemusí být krizí, ale jen dílčí změnou, kterou člověk zvládne, právě proto, že je na to mentálně připravený.

Právě psychika, mentální postoje a vlastně ta hlava je pro mě ten klíčový nástroj, se kterým učím lidi pracovat.

Co učím na koučinku?

Je to totiž úplně stejné, jako když třeba někdo chodí do posilovny, chodí cvičit nebo chodí běhat, tak buduje nějakou fyzickou sílu. Takový člověk, když nějaký moment krize je konfrontovaný s nějakou zátěží, kterou potřebuje zvednout, tak když na to ty svaly nemá, tak to nezvedne.

Jsem mentálně dostatečně silný?

Když uvidím nějakou velkou činku, „jo to zvednu… nezvednu“ a je úplně jedno, jak moc chci, protože buď na to ty svaly a techniku mám nebo nemám. V tu chvílí si s tím musím nějak poradit, každopádně to pro mě není jednoduchá situace.

Úplně stejně když nejsem mentálně dostatečně silný a připravený, nemám správný vnitřní postoj, tak v tu chvíli když přijde nějaká krize, na kterou nejsem připravený, tak mi to nedovolí, abych zůstal v té situaci v klidu nad tím. A dál šel tou cestou, kterou jsem si vytyčil a pokračoval, aniž by mě to muchlalo. Ať je to osobní krize doma nebo najednou tlak v práci, nevyjde mi nějaký projekt, protože pracuju i se sportovci, tak najednou pár zápasů, „šňůra“ špatně, tomu třeba hokejistovi se nedaří, ono se to kumuluje…

Stejně, jako u té fyzičky, kterou můžu získat tím, že budu pravidelně cvičit nebo chodit běhat, tak jsou konkrétní techniky a tréninky, které vám pomáhají budovat tu psychiku.

Co potřebuji, abych situaci zvládl?

Když umím dorůst v té psychice, získat tu psychickou sílu vnitřně, tak se vlastně dostávám do rovnosti sil. Ta obtížnost té situace se rovná mé připravené kondici, té mentální a v tu chvíli jsem v klidu.

Ano, mohou tam být různé pocity, emoce, nakonec ano, může tam být nějaká míra chvění, ale nemuchlá mě to. Nejsem v takovém tom „no tak to je dobrý, tohle jsem nečekal, tohle jsem fakt nepotřeboval“ a nejdu do té vnitřní oběti. Což je právě častá identita naše, do které lidi padají, když najednou jsou konfrontovaní s něčím, co je pro ně příliš náročné a oni to třeba i nečekali.

To znamená ta mentální síla, to vlastně s čím já pracuji v rámci koučinku, je něco, co se prolíná úplně do všech segmentů vašeho života.

Proč padáme do pocitu oběti a jak z toho ven?

Někdy ten tlak na člověka, ta náročnost přichází z rodiny, z osobního vztahu, někdy přichází z práce, někdy přichází i z nějakého sportu. Někdy přichází z našeho zdraví, z toho jak se cítím, vůbec to jak já sám na sebe třeba ten tlak vytvářím jen proto, že jsem třeba pořád nespokojený s tím co dělám. Nebo že to je málo, a že bych měl víc.

Těch zdrojů toho tlaku je bezpočet a kdykoliv ten tlak nezvládám, tak jdu do oběti a ztrácím energii, ztrácím chuť, horší se mi nálada, začínám být podrážděný. Ztrácím lidskost, protože prostě fakt už mě všichni štvou a ta oběť mě vlastně táhne dolů.

To, o co se snažím, je připravit mé klienty na to, aby když v tu chvíli takovým situacím čelí, tak aby najednou mohli zůstat pro mě tím kapitánem.

Jak do toho zapadá kapitán?

Kapitán je pro mě určitý ideál, je to pro mě nějaký vzor vnitřní lidské síly. Je přirozenou autoritou, která když čelí nepříjemné situaci, je tam bouřka, zleva na vás jdou piráti na tom moři, tak se nezavře dolů do kabiny a nezačne fňukat, že předpokládal, že to takhle nebude, že chtěl prostě klidnou plavbu s hezkým počasím.

Ne. Kapitán je tam od toho, aby tu situaci zvládnul. I když ta situace pro něj není jednoduchá nebo příjemná, tak neuhne, nevzdá to, postaví se tomu čelem a vlastně zůstává tam dobrovolně a svobodně.

To je strašně důležité, pokud totiž padá do té oběti, tak jsem v režimu „muset“, „no tak já to teď musím nějak zvládnout nebo to přetrpím nebo budu čekat až se to zlepší“ a jsem vlastně otrokem té situace. Trpím svým vlastním příběhem.

Kapitán přijímá odpovědnost za ten svůj příběh, za tu situaci a prostě jí čelí tím nejlepším možným způsobem.

Abyste dokázali v situaci, která je náročná, být kapitánem, potřebujete na to tu mentální sílu. Pokud ji nemáte, padáte do oběti a to je ten zádrhel. Vy můžete si vnitřně najít ten postoj kapitána v tom, že víte, jaké to je, se z toho nepodělat a řešit tu situaci, ale v momentě, kdy vám dojde ta vnitřní síla, tak vás to prostě zmuchlá.

Je strašně důležité vědět, že to není špatně. Člověk si jen uvědomí, na co už sílu má a na co ještě ne. A jak velkou sílu ještě potřebuji tréninkem získat, abych příště takovouhle situaci už zvládnul s nadhledem, s klidem, protože právě tu přirozenou autoritu kapitána dělá jeho vnitřní klid a síla, která se pak projeví do té odvahy.

Co mi přinese koučink?

Tohle bych řekl, že je ten nejzákladnější přínos, který sleduji, když pracuji s lidmi.

Samozřejmě, že se bavíme i o mnoha praktických každodenních věcech, které potřebuji řešit, ale když si to uvědomíte, tak já vlastně za nikoho, ani za vás, žádnou vnější situaci nevyřeším. V čem vám potřebuji nejvíc pomoct je, abyste v každé situaci zůstali kapitánem. Abyste někde vnitřně měli tu sílu a sebejistotu, že to zvládnete, že to řešení prostě dřív nebo později najdete.

Někdy je těžké v sobě probudit to kapitánství, protože když padáme do oběti, tak potřebujete někoho, kdo vás zaprvé na to upozorní a kdo přesně ví, jak vás v tu chvíli podpořit.

Abyste mohli vylézt nahoru a probudili v sobě tu sílu, která tam je, jenom je schovaná a nemáte k ní přístup. Ten kapitán se tam někde najednou probudí a vy v tu chvíli, i když jste v tom vnějším světě ještě nevyřešili nic, tak se cítíte lépe a nabíráte sebevědomí.

Znovu v sobě probouzíte právě ten postoj, ze kterého konečně máte možnost tu situaci řešit. Protože když je všechno na prd a já vlastně jsem si to takhle nepřál, tak ani nemám nápady, kreativitu. Já to vlastně nechci řešit, já to prostě potřebuju nějak přetrpět.

Učím vás být kapitánem tak silným, že na všechny možné situace, budete připraveni. Je to stejné jako i třeba u těch sportovců nebo u peněz.

Když budu mít finanční problém teď, potřebuji vyřešit třeba hypotéku, tak specialista finanční poradce mi pomůže vyřešit tu situaci. Abych se v tom vyznal, aby mi ty peníze fungovaly a abych se dostal z nějaké krize. Ale stejně tak mi řekne „no jo, ale jste připravený třeba na to, až půjdou děti do školy? Budete potřebovat peníze, jste připravený na to, až si budete chtít dopřát nějakou vaši vysněnou dovolenou třeba? Nebo na stáří?“ a já řeknu „no nejsem“, „no tak pojďme se na to připravit“.

Jako finanční poradci rozkrývají finanční situace v budoucnu, tak já jako kouč osobnostního rozvoje rozkrývám, co by mohlo být náročné a co by je mohlo potkat. Hledáme stimul „aha, ale to když si představím, to mi není příjemný, do toho bych nešel, aha takže to znamená, že tam ještě nejsem tím kapitánem“, tak pojďme to potrénovat.

Stačí jedna konzultace nebo nutno chodit pravidelně?

Tak, mám tady jednu otázku od Davida: „Ahoj Michale, stačí mi jedna konzultace nebo je třeba chodit pravidelně?“. Záleží Davide, co od toho čekáš.

Zažil jsem několik klientů, kteří přišli jednorázově, vyřešili si něco a odešli. Cestu kapitána a tím pádem cestu každého z nás a i moji podporu vnímám spíš v rámci dlouhodobé spolupráce.

To že vám nějakým způsobem ve vás pomůžu rozkrýt to kapitánství, vy si ho uvědomíte, teď sedíte v té koučovně a nebo přes online a teď vlastně „jo hele teď tam mám toho kapitána, je to super a najednou ten život začíná dávat smysl a začínají mě napadat nápady, řešení a tak dále“, tak je fajn.

Ale uvědomte si, že ty mentální vzorce, ty programy v nás se tvoří desítky let a jsou velice hluboce i emočně zakořeněné. Vy třeba odcházíte z koučinku, někdy se to tak stává, že třeba den, dva, tři vlastně vy na tom „ještě frčíte“. Najednou přijde něco, co vás vykolejí, něco, co jste nečekali. Vás to rozhodí, hodí vás to do oběti a najednou kapitán je pryč. Najednou nahodit tam znovu kapitána nemusí být tak jednoduché, když vlastně na to ještě nemáte ten cvik.

V tomto smyslu vnímám tu pravidelnost koučinků jako něco, co je důležité, podobně jako u toho cvičení. Že vám trenér ve fitku ukáže jednou techniku, třeba zvedání té činky, neznamená, že už to umíte a že už to umíte i s těžší váhou.

Protože jedna věc je udělat tu techniku s nějakými kilovkami a druhá věc je udržet tu techniku, když zvedáte něco většího.

Většina mých klientů chodí pravidelně tak často, jak oni si řeknou. Je to víceméně na nich.

Ten čas mezi koučinky přináší spoustu nových témat, na kterých se klient učí v sobě probouzet, budovat a posilovat kapitánství a mentální sílu.

To je jedna věc a druhá věc je, že to je opravdu cvik. Je to něco, co s každým měsícem, když to děláte pravidelně, se vám stává přirozeným. Vy si začínáte vytvářet přirozený návyk být kapitánem. Vytváříte už pro sebe funkční proces, jak když spadnu do té oběti, to se stává každému, i mně, tak jak vlastně rychle z toho ven, i když tam v tu chvíli nemám nikoho, kdo mi pomůže.

Koučink tak, jak já ho vnímám, má vést k tomu, že mě nakonec nebudete potřebovat.

Koučink vede k tomu, že zvládáte svůj život

Všechny tyto věci, o kterých se bavíme, které se těm lidem potom líbí, je být kapitánem svého života, zvládat osobní život, pracovní, být vnitřně v pohodě a přitom žít naplno.

Aby člověk najednou zjistil, že „hele už to dávám“ a vlastně se najednou tak jako ten koučink se rozplyne.

Jsme třeba jen v kontaktu a pak se třeba ozve za rok, za dva, protože najednou nějaká těžší situace ho rozhodila. Ano, lidé chodí pravidelně, ale cílem je, aby mohli přestat.

To klíčové, co v těch lidech se snažím podpořit, co je vlastně pro mě to kapitánství, je maximální posílení odpovědnosti, samostatnosti a nějaké sebemotivace nebo chuť žít.

Takové té přirozené radosti, kterou ten člověk v sobě buduje a měl chuť s tím pracovat. Aby měl chuť vstát dneska z postele a jít něco dělat.

Z jakých oblastí mám klienty?

Klienty, které dneska mám, jsou opravdu „velice široké spektrum“. Od profi sportovců po ředitele, manažery, podnikatele, živnostníky, kteří se potřebují naučit pracovat se svou motivací nebo i obavami a strachy. Třeba domluvit schůzku, někomu zavolat nebo někoho oslovit.

Mám tam páry, rodiny s dětmi, mám tam děti těch mých klientů. Je to něco, co se dotýká úplně každého.

S jakými problémy lidé přicházejí?

To je velice různorodé, ale velice často lidé prostě jsou nespokojení sami se sebou. Mají v sobě různé programy typu strach udělat chybu, strach selhat, máme v sobě různé velice silné programy, kdy se bojíme, že budeme odmítnutí, že nás někdo nebude přijímat, že nás někdo nebude mít rád.

Strachy a obavy

Obecně to co rozkrývám s těmi lidmi jsou tyhle různé strachy, které máme. Že to nezvládneme, že někoho zklamu, že nedosáhnu toho, co jsem si vytyčil a selžu.

Každý ten strach, který tam máme, nás dusí a bere mi sílu, omezuje mě, nedovoluje mi to, co bych normálně udělal, kdybych se nebál.

Tyhle strachy je důležité si na těch konkrétních situacích uvědomit. Na koučincích ty strachy rozkryjeme, ten klient si je pojmenuje a učí se ten strach zpracovat. Učí se pochopit, jak s ním naložit a jak se najednou dostat do té fáze, že ten strach pomine.

Protože ten strach, který mě dusil a já se z něj osvobodil, to je fantastický pocit. V tu chvíli, kdy jste překonali svůj strach, vám roste ta vnitřní síla, která se stává zdrojem vašeho sebevědomí.

Stres kvůli lpění na výsledku

Jinak taky jedno z častých témat, které řešíme, když si vlastně rozkryje to, že ten člověk je hrozně vystresovaný, že se něco nedaří, je třeba netrpělivý, že to trvá dlouho. Jeden z častých programů je, že lpíme na výsledku.

Máme nějakou představu, kterou jsme si vysnili a vlastně lpíme na tom, jak to má dopadnout. To, že vy si můžete naplánovat co chcete, ale nikdy si nemůžete být jistí, jak to dopadne. A tím, že lpím na tom, jak to dopadne, tak vlastně v tu chvíli se sám chytám do pasti budoucího stresu, který se postupně víc a víc kumuluje.

Režim musím

Dneska mnoho lidí je v režimu „muset“. Musím mýt nádobí, že musím jít s dětmi na procházku, musím dělat věci do práce, musím cokoliv, a to je vlastně něco, co v tu chvíli často nereflektuje, jestli vlastně je to pro nás důležité.

Ti lidé, když si to pak uvědomí, když říkám „a vy musíte s těmi dětmi na tu procházku?“, „no ne, já vlastně chci“ „a proč jste tím teda tak otrávený, proč se tím necháte otrávit? Co vás nutí vnímat sebe jako oběť v té situaci a vlastně být v tom režimu muset?“.

A to je zase jen o našem vnitřním postoji, se kterým v tu chvíli můžu pracovat.

Všechna tato témata si můžete promítnout kam chcete, do práce, do osobního života. V tom je vlastně koučink boží a pro mě vlastně i zábavný. Jak ti klienti, tak ta témata jsou velice pestrý, ale ty principy, na kterých stojí potom to, aby ten život fungoval a vy jste byli úspěšní, šťastní, vyrovnaní, tak jsou víceméně relativně jednoduché a všude stejné.

Pokud pracujete koučinkem na sobě, na tom kapitánství, tak vlastně v každém okamžiku budujete svoji osobnost pro cokoliv v tom životě.

Nejen pro kariéru nebo pro podnikání nebo nejen pro nějaký vztah, který řešíte nebo ve kterém jste nešťastní nebo vám chybí nějaký partner, ale vlastně úplně kamkoliv, a to je vlastně na tom to skvělé.

Důvěra mezi koučem a klientem je zásadní

Poslední věc, kterou bych řekl, kdybyste stále váhali, protože třeba nevíte opravdu jak to funguje pak v praxi, když opravdu ti dva lidé se potkají, povídají si, tak bych vlastně řekl zásadní věc, že aby všechno tohle fungovalo, tak tam musí fungovat nějaká důvěra mezi tím člověkem a mezi koučem. Což si neporučí ani jeden, primárně jde o důvěru toho klienta vůči tomu koučovi a je to něco, co si často můžete ověřit až když s tím člověkem opravdu jednáte, když s ním můžete mluvit.