Dovolit si efektivně odpočívat

Tento článek je přepis záznamu živého vysílání Paluba s Michalem na téma jak umět efektivně odpočívat. Záznam můžete shlédnout na mém osobním LinkedIn profilu.

Často se bavíme o motivaci, o výkonu, o spoustě věcech, které jsou hodně spojené s nějakou aktivitou, s dosahováním výsledků, často se ale právě zapomíná, jak důležité je umět v tom celém procesu efektivně odpočívat, protože právě to pomyslné „dobití baterek, doplnění plné nádrže“ a tím pádem zase mít tu energii, ten potenciál dál dosahovat těch výkonů, které mám v plánu, je pro nás strašně důležité.

Taky si neumíte dovolit odpočívat?

Spoustu lidí už i ví, že by potřebovali odpočinout, ale ne že by nevěděli jak, ale něco vevnitř jim to nedovolí a chtěl bych se dneska věnovat právě tomu, že je dobré si uvědomit, že mi tam pro ten náš odpočinek, ten efektivní odpočinek, nemáme přirozený program, na který se můžeme spolehnout.

Vidím to u spousty lidí, kteří když mě osloví v rámci spolupráce nebo koučinku, tak přicházejí často ve fázi, kdy jsou do nějaké míry unavení, nechci říct úplně vyhořelí, ale skoro se k tomu blíží a je nasnadě v tu chvíli, aby vlastně našli a přirozeně chtěli odpočívat, aby nějakým způsobem doplnili ty baterky, ale ono jim to nejde. Oni si to stejně nedovolí. Oni stejně tam do toho vkládají výčitky a různé netrpělivosti, že to je ztráta času, a potřebuji ještě něco dodělat, pak teprve budu odpočívat.

Tohle vše jsem si uvědomil, že je opravdu nedílnou součástí toho našeho vnitřního programu a já se s ním potřebuji naučit pracovat, protože pokud po něčem toužíme, pokud třeba budujete nějakou kariéru, pokud budujete nějaké podnikání, tak samozřejmě člověk má v sobě takové to vnitřní dítě, které je netrpělivé a které to chce hned, které by nejradši aby ty věci šly co nejrychleji dopředu a opravdu se to nějakým způsobem posouvalo tak rychle, jak je to jenom možné a málokdo při tom plánování toho času v souvislosti s tou silnou touhou si tam opravdu rozvrhne rozumné odpočívání tak, aby vlastně opravdu měl možnost na chvíli zastavit, zklidnit mysl, zregenerovat, odpočinout a znova vyrazit. Tím pádem se dostáváme do stavu, kdy kdybyste se na to podívali přes optiku profesionálního sportovce, v podstatě chceme furt podávat výkon, nejradši bychom pořád hráli zápasy nebo absolvovali turnaje, ale vlastně nedovolili si odpočívat, protože to je ztráta času, přitom je to přesně naopak.

Čím profesionálnější sportovec, tím se dá říct, že ten člověk umí velice efektivně odpočívat, a naopak jeho odpočinek je vlastně nedílnou součástí jeho týdenního programu a velice intenzivně investuje pozornost, a i čas tomu neustále zefektivňovat právě tu regeneraci tak, aby byl co nejdřív schopen podávat zase ten maximální výkon. U toho sportu je to ale pro nás daleko jednodušší. Proč?

Proč regenerace těla je snažší než psychiky?

Protože to naše tělo vám prostě dá jasnou zpětnou vazbu, že prostě už nemůže, že je přetažené, unavené a velice rychle přestane ztrácet ten maximální výkon, na který ho trénujeme, to znamená jasně, když mám unavené nohy, jsem pomalejší, pomalejší reflexy, a to vše při tom výkonu hraje obrovskou roli a nějakým způsobem vidím bezprostředně na výsledku. Najednou jsem všude pozdě, ztrácím techniku, kvalitu, všechno.

U té psychiky, u té psychické zátěže není jednoznačné a jednoduché zachytit tu zpětnou vazbu, že už je čas odpočívat, že už vlastně to přetahuju, protože obzvláště pokud se nám daří, tak vlastně doplňujeme tu naši motivaci, tu sílu, tím úspěchem a tím, jak třeba i opravdu se vám daří ty jednotlivé kroky tak, jak je máte naplánované, tak najednou cítíte sílu a energii, která tam díky tomu je. A ono to vlastně najednou dokáže přebít tu hlubší únavu, která je daná tím, že jste vydali nějakou energii tím výkonem, těmi aktivitami, tou prací a tyhle věci se tam někde hromadí a navíc pokud opravdu i nějakým způsobem se ty signály té psychické únavy začínají projevovat, často nejsou tak markantní jako pomalé nohy, unavená záda a tak dále, protože ta psychická únava, ten stres, který se mi tam hromadí, tak se často projevuje určitým pocitem neklidu, podrážděnosti, mohu mít problém s nespavostí.

Je tam vlastně spoustu různých projevů, které ne vždy hned jsme zvyklí brát vážně nebo si jich vůbec všimnout a navíc jsou to často věci, které vnímáme jako že jsou součástí toho světa kolem nás, takže skoro i můžeme mít pocit, že to je normální, že vlastně tyhle věci tam vlastně nejsou nic neobvyklého. Naopak, vždyť asi bych nebyl normální, kdybych byl pořád v pohodě, fresh, takže v tomto smyslu právě ta psychická únava je nebezpečnější, protože se často hromadí méně nápadně a tak jak vlastně pomalu roste, tak vždy jen vzroste o ten dílek, kdy vlastně to tak nějak ještě máme v rukou a jedeme dál, až najednou ale opravdu to dojde do nějaké míry, která už je opravdu zřetelná a najednou já prostě ztrácím efektivitu, začínám prokrastinovat, mám problém se koncentrovat na to dělání věcí, ztrácím motivaci, někdo začíná mít třeba zažívací problémy.

Najednou jsou tam opravdu nepříjemné stavy, které už najednou mi nedovolují pracovat tak efektivně nebo tolik hodin denně a já vlastně najednou, i když chci, ale tak nemůžu a čím víc to chci urvat, tím víc nemůžu a začínám se točit v určitém nepříjemném kole, ze kterého není cesta ven dokud si právě neuvědomím, že tam chybí ten odpočinek. Ono je těžké někomu doporučovat , aby pravidelně prokládal svoje aktivity pracovní nebo výkonové těmi odpočinkovými, když ještě nemá tuto zkušenost, protože vy když něco chcete a máte sílu, tak jedete, prostě najednou zastavit se nebo zpomalit je vlastně hrozně nepřirozené, hrozně těžké.

Moje paralela k běhání

Já si to pamatuji velice dobře, když jsem kdysi dávno začínal běhat, myslím klasické běhy v rámci třeba nějakého tréninku na půlmaraton nebo maraton, protože jsem běhal celý život, ale za míčem.

Protože jsem hrával fotbal a tehdy jsem byl zvyklý, když jsme měli tréninky, tak z tréninku chodil člověk opravdu unavený, ztahaný, někdy zničený a když jsem pak začínal klasicky pravidelně běhat, tak jsem v tomto smyslu začal zjišťovat, že když jsem si nakládal tak, jak jsem byl zvyklý, tak jak mě vlastně bavilo, protože jsem se zničil tím během, tak pak ale třeba další tři dny nemohu jít běhat, což vlastně jsem bral, že to tak asi je, po třech dnech jsem šel znova.

A když jsem nějakým způsobem začal měřit tu svoji výkonnost a progres, tak jsem zjistil, že to moc neroste ta moje fyzička nebo ta moje schopnost běhat rychleji nebo delší dobu.

Méně je někdy více pro dosažení lepších výsledků

Pomalu jsem začal zjišťovat, že pokud opravdu chci začít v rámci toho běhání dosahovat lepších výsledků, tak potřebuji začít méně trénovat, potřebuji začít trénovat po menších dávkách, ale častěji.

Bylo to strašně nepřirozené, protože najednou jsem končil trénink/běh, když jsem ještě mohl, ještě bych mohl běžet dál, ještě bych se mohl trochu zničit, ale vlastně říkám „dobře, nechám si poradit, dodržím teď ten tréninkový plán a uvidíme“ a bylo zajímavé sledovat, že opravdu po dvou týdnech se ta moje fyzička začala krásně zvyšovat a přitom já jsem zdaleka nebyl tak unavený, jako předtím, když jsem stagnoval.

V tomto smyslu to byla pro mě obrovská zkušenost a uvědomil jsem si že v tom životě v určitých momentech znamená méně více a je to pro mě samozřejmě právě ta zkušenost, která mi dovoluje už s určitou relaxací, odpočinkem nebo dobíjením baterek pracovat preventivně a hlídat si, abych když třeba si plánuji týden, abych věděl, že tam opravdu mám ty svoje určité druhy regenerace, technik, cvičení, které jsou pro mě dostatečné k tomu, abych se udržel v nějaké síle a v nějakém vnitřním klidu.

Klid pro podávání maximálního výkonu

V takovém klidu, který mi dovoluje v tu chvíli se opravdu maximálně soustředit na práci, podávat pro mě ten maximální výkon i být ideálně v tom flow, jak se dnes často říká, protože právě ten stav těch sil, toho, že opravdu jste nabití, vede uvnitř k tomu, že si víc věříte, že jste uvolněnější, že máte klidně i větší odvahu riskovat, případně si víc hrát, být tvořivější, vzniká ještě ten příjemnější, pozitivnější zážitek s tím vším, takže v tom smyslu já už jsem se s tím naučil pracovat.

Proč není přirozené si odpočinout?

Každopádně zjišťuji, že spousta lidí, kteří ke mně přicházejí na koučink, tak to pro ně zdaleka není tak jednoduché a více a více jsem v postupu let rozkrýval právě ty naše vzorce „proč“. Proč to vlastně není přirozené, proč není normální si říct „dobrý, tak jak si dám voraz“ bez výčitek, protože vlastně ten náš vnitřní program, on je prostě motivovaný úspěchem, obdivem, aktivitou.

A pokud teď budu dvě hodiny relaxovat, odpočívat nebo půjdu běhat, nějak si vyčistím hlavu, zamedituji si nebo si udělám jiné různé typy cvičení, které mě dokážou zklidnit a dobít baterky, tak vlastně to naše vnitřní dítě, které je netrpělivé a má tendence to brát jako ztrátu času a vlastně dokud má ty síly, tak mu to přijde neskutečně zbytečné a nedává mu to smysl a pro nás je těžké dělat věci, které nám nedávají smysl a pokud ještě nemáte tu zkušenost s tím dílčím vyhořením, no tak vám to opravdu smysl nedává, protože tam nemáte ten zážitek.

Problém je, že pokud tam právě ale nedám tuto aktivitu toho odpočinku, ten prostor včas, a já budu odpočívat až když musím, protože opravdu dneska už nemůžu, já prostě potřebuji „voraz“, tak zaprvé tento druh odpočinku, který je vynucený tou přehnanou únavou není ve finále ten nejefektivnější odpočinek z několika důvodů.

Odpočíváme efektivně?

Zaprvé, často jsme v tu chvíli tak unavení, že padáme do oběti a ztrácíme kontrolu nad tím momentem, vlastně nevolíme ten nejefektivnější druh odpočinku, ale ten nejjednodušší, nejpříjemnější odpočinek typu v tu chvíli pustit si nějaký seriál na Netflixu, pustit si počítačovou hru nebo poslouchat nějaké podcasty, u kterých si tak nějak orazím, odpočinu.

A ano, ono to může být určitý druh dobití baterek, ale nemusí to být ten nejefektivnější a hlavně tím, že byl určitým způsobem spontánní, to znamená neměl jsem to jako kdyby v procesu vlastní volby, vlastního plánu, tak vlastně tento odpočinek tím, že je vynucený, tak často nemá ohraničený konec v rámci plánu.

A vlastně my tenhle odpočinek často končíme až v momentě, kdy začínáme mít špatné svědomí, že bychom vlastně neměli odpočívat, protože už se cítím docela dobře a najednou nejdu po plánovaném odpočinku do plánované aktivity, ale jdu vlastně z neplánovaného odpočinku, který si začínám vyčítat rychle do aktivity, aby se teda necítil blbě, protože přece nebudu ztrácet čas a tím vlastně celý ten odpočinek získává velice nezdravý emoční náboj, který je spojený s pocitem provinění, výčitek a je to obrovská škoda.

Plánujte svůj aktivní nebo pasivní odpočinek

Proto jem strašně důležité, když budete plánovat svůj týden, tak si opravdu dát dopředu konkrétní místa v tom týdnu v jednotlivých dnech, určitý prostor pro nějaké druhy aktivity, ať už nějakou fyzickou aktivitu, kde trochu vyšťavíte to tělo nebo protáhnete, u toho vyčistí tu mysl nebo určité klidové aktivitu, kdy třeba někdo se věnuje čchi-kungu, józe nebo nějaké meditaci, určitému druhu relaxace, zastavení.

Mohou to být úplně obyčejné procházky někde v klidu, v přírodě. Stejně tak to ale mohou být i aktivity, které nás baví, které opravdu nám přinášejí radost, protože to je nějaký druh našeho koníčku, protože to je přesně něco, na co často nemáme čas, protože to není ta práce, která vydělává ty peníze, takže až vydělám ty peníze, až tohle zvládnu, tak si můžu dovolit zahrát si na kytaru, ale teď na to nemám čas.

Přitom pokud mi to hraní na kytaru dobíjí, tak to je jako kdybych řekl, že si natankuji plnou nádrž, až když ujedu hodně kilometrů, až když si to zasloužím.

Vložte si přínosné odpočinkové aktivity do svého programu

Všechny tyto aktivity, které nám přinášejí určité zklidnění, dobijí nám sílu, tak je důležité vlastně dopředu kontrolovaně si je vložit do toho svého programu tak, abych zaprvé si to nemusel vyčítat, ale hlavně abych tomu dal jasný začátek, ale i jasný konec, a i tento proces toho odpočinku měl pod kontrolou.

Díky tomu taky tím, že vlastně to není spontánně vynucený odpočinek, protože fakt už nemůžu a šáhnu po tom nejbližším, co se nabízí, si můžu velice dobře promyslet, jakým způsobem budu odpočívat, jakým způsobem dobiju ty baterky. Co je opravdu to, co potřebuji nejvíc?

Umět ukončit odpočinek

Protože často pro ten efektivní odpočinek potřebujete určité podmínky, potřebujete třeba si pořídit něco na sebe nebo k tomu nějaké nářadí, nástroje, cokoliv a vlastně pokud tomu neuděláte tu plánovanou přípravu a nedáte tomu opravdu vhodný čas, tak vlastně takový druh odpočinku ani nemůže proběhnout, takže to jsou obrovské bonusy  hlavně výhody, pokud začínáte s tím odpočinkem pracovat plánovaně, řízeně a ono u tohoto odpočinku je totiž důležitá ještě jedna věc, protože tím, že je plánovaný, tak v sobě testujete i tu sílu té určité vnitřní autority, že to umíte ukončit.

Určité typy odpočinku, tak jak jsou příjemné, tak ale je potřeba umět včas s nimi skončit, protože já bych vlastně takhle si mohl prosedět třeba u toho Netflixu celý den, celý večer a vlastně furt bych se cítil příjemně, pokud by mi tam najednou nenaskočil ten mechanismus výčitek, které mě z toho vytrhnou.

Podobně kdybych třeba hrál na tu kytaru, tak vlastně bych taky mohl hrát klidně celý den, protože mě to baví a najednou to vlastně zase nebude pro mě optimálně strávený ten den, protože pro mě v tu chvíli ten optimálně den je, že jsem ale i spoustu času věnoval tomu tvoření, tomu budování toho byznysu nebo nějakých aktivit, které mě někam posouvají dál a třeba i nějakým způsobem člověk se posune někam, ať už v kariéře nebo v podnikání nebo v nějakém záměru, který sleduje.

Takže v tomto smyslu umět ten odpočinek ukončit v čase, který si řeknu, je určité umění, které trénuji a které je důležité tak aby člověk si věřil, že ten odpočinek se mi nevymkne kontrole a dokážu s ním pracovat opravdu velice efektivně.

K tomu všemu ještě chci zmínit jednu věc, a to je vnímat vnitřní programy, které nás nutí do postojů, které opravdu brání tomu odpočinku, protože spousta lidí, tak jak na to a narážím, když s nimi pak pracuji formou koučinku, tak když vlastně se začínáme bavit o tom, že by potřebovali zpomalit, zklidnit, na chvilku vydechnout, chvilku nic nedělat, aby znova nabrali sílu a měli chuť vyrazit, tak vlastně zjistí, že to neumí, že něco v nich jim to nedovolí.

Berte odpočinek jako jakoukoli jinou aktivitu

To znamená mají zakázáno nedělat jako kdyby nic, ono ten plánovaný odpočinek není nic nedělání, naopak, to je velice svědomitě a zodpovědně zvolená konkrétní aktivita, protože i ta meditace, že to vypadá, že neděláte nic, tak je svým způsobem aktivita, kterou jste si zvolili, to znamená, co je to důležité je, že já potřebuji odpočinek brát jako aktivitu jako jakoukoliv jinou.

Jako schůzka v diáři která tam má svoje místo, má svoji délku a má konkrétní emoci a v tomto smyslu mě právě takové ty vzorce třeba z dětství nebo z dospívání, kdy jsme často byli peskovaní za to, že nic neděláme, že se flákáme, že lenošíme, tak tohle jsou různé vzorce, které nám vlastně vytvořili blok nedělat nic a v tomto smyslu, pokud použiju moji oblíbenou techniku, která mi v tomto duchu pomáhá na všechny tyto typy vzorců, tak si potřebuji dovolit to odpočívání, potřebuji si dovolit v tu chvíli se na chvilku zastavit.

Odpočinek pomáhá k budoucímu výkonu

Zvolit konkrétní aktivitu, která třeba nepřímo generuje výkon, ale pomáhá mi k budoucímu výkonu protože vlastně ten efektivní odpočinek, to dobíjení těch baterek, je to jako když  chcete přeřadit na vyšší rychlost, tak musíte na chvilku sundat nohu z toho plynu.

Pokud samozřejmě nemáte automat, což v dnešní době spoustu lidí má, ale pokud ještě pamatujete nebo ještě máte klasickou šelpáku, no tak tam to tak je, že vlastně kdybych furt tlačil na ten plny, tak tam sice vyhoním ty otáčky do nesmyslů a to auto by mohlo jet rychleji, ale potřebuje přeřadit na jinou rychlost, to znamená na chvilku tu nohu sundat, přeřadit a znova zmáčknout plyn.

Takže v tomto smyslu je to vlastně zase o vnitřním postoji, dovolit si pro budoucí úspěch udělat něco, co teď generuje ne výsledek bezprostřední, ale vlastně ideální stav, nové podmínky, které mě k tomu výsledku lépe vedou.

Vyhodnocujte jak odpočíváte

Z tohoto pohledu je samozřejmě důležité umět si pravidelně ten mechanismus toho odpočívání, té relaxace vyhodnocovat, to znamená zase když si ho plánuji, tak ho plánujete s nějakým vědomím, v čem konkrétně vás tato aktivita má posílit, zklidnit, jaké konkrétní síly vám má doplnit tak, abyste potom mohli dosahovat lepších výsledků.

Je důležité, aby člověk nepropadl tomu „hele, Holík říkal, že se má odpočívat, tak já odpočívám, takže já jsem z obliga“.

Samozřejmě ty peníze se nevydělají samy, ten byznys se nepostaví sám a já potřebuji velice svědomitě si třeba po tom týdnu vyhodnotit, jestli přes to všechno, kolik jsem času věnoval odpočinku, jsem vlastně třeba i postupně dokázal navýšit nějakou efektivitu, výkon, jestli vlastně jdu nahoru v tom procesu, který sleduju v rámci toho mého záměru.

Podobně jako když běhám, tak v momentě, kdybych měl ten skutečnej odpočinek, tak začnu být unavený při tom běhání a začnu ztrácet tu výkonnost, v momentě, kdy budu mít zbytečně přehnaný odpočinek, tak samozřejmě já budu odpočatý do toho běhání, ale vlastně nebudu se posouvat.

Budu chodit běhat, možná i udržím nějakou výkonnost, možná spíš ji budu ztrácet, každopádně nebudu v tu chvíli růst v té fyzičce a v těch běžeckých parametrech tak rychle, jak bych mohl, proto nebojte se třeba týden to trochu přehnat, vyšťavit se třeba i na úkor toho odpočinku.

Je to o tom vyhodnocovat to a hledat tu míru, hledat to, uvědomit si, to bylo moc, dát teď to místo tomu odpočinku a vlastně hledat si neustále takovou tu rovnováhu, kdy můžu říct, že v neděli po tom týdnu jsem nejenom se zásadním způsobem posunul v záměrech, které sleduji a navíc vlastně nejsem unavený, jsem v pohodě a jsem plný sil jít dál.

To je strašně důležité, protože pokud vy budujete vnější úspěch na úkor vnitřní síly, protože se ve vás hromadí stres, což je vlastně ta psychická únava, tak se to někde projeví a nakonec se zhroutí i ten vnější úspěch.

To znamená já potřebuji ruku v ruce, jak buduji ten vnější úspěch, tak budovat i tu vnitřní sílu.

Ta právě souvisí s tou duševní hygienou, s tím mentálním odpočinkem, s tou relaxací, s tím kdy vlastně najednou můžu nechat tu hlavu chvíli vypnutou a na chvíli vlastně to odpočinout od potřebné koncentrace, přemýšlení a spousty jiných myšlenkových aktivit, které se mi tam během klasické práce dějí dnes a denně, takže právě s tím efektivním odpočinkem souvisí pravidelné vyhodnocení, abyste i si hledali pro sebe ty opravdu nejefektivnější formy, protože pokud budete odpočívat tak, jak odpočívá někdo jiný, nemusí to pro vás vůbec být ten ideální způsob odpočinku jak potřebujete a každý v tomto jsme vlastně trochu jiní a je dobré si hledat to svoje.

Ten dnešek jsem chtěl věnovat spíše otevření toho tématu tak, abychom si uvědomili, že to je vlastně něco samozřejmého, ale co se často hodně podceňuje a často se to začíná řešit, až v momentě, kdy vlastně ztrácím ten výkon a je to škoda. Každopádně jakmile zachytím ten moment, že už ztrácím výkon, začínám být unavený, začínám být podrážděný, začínám být neklidný, potřebuji v tu chvíli vědět jak na to, potřebuji vědět „aha, chybí mi regenerace, potřebuji umět dobíjet baterky a začít to dělat, pustit se do toho“.

Druhý díl – k vidění též na LinkedInu

Dneska bys se chtěl pobavit o pár zásadních technikách, které se mi osvědčují při efektivním odpočinku a pár tipech, které se vám třeba mohou hodit.

Ačkoli se budeme bavit o konkrétních technikách, jak odpočívat, tak jde o velice individuální věc, a proto berte to jako tip ale ne jako konkrétní návod.

Spánek jako nejpřirozenější způsob jak regenerovat

Spánek je pro nás nejpřirozenější způsob, jak regenerovat, vyplatí se tomu věnovat pozornost. Není to samozřejmost, protože přesně znám to od klientů, kteří ví, že by se potřebovali víc vyspat, ale nejsou toho schopni, protože prostě jsou v takovém neklidu, že prostě neusnou dřív.

Proto je důležité umět ten spánek propojit a kombinovat třeba s dalšími technikami, o kterých se dnes budeme bavit.

Každopádně spánek se stává velice trendy tématem, myslím si že oprávněně a velmi důležitě, takže pokud vás to i jen trochu zajímá a ještě  jste nečetli, doporučuji knížku Proč spíme. Je dnes už i spoustu dalších zajímavých publikací, které se nějakým způsobem dostávají na trh a rozhodně pokud vás zajímá efektivní odpočinek, tak rozhodně spánek byste neměli vynechat.

Příprava před spaním

Pokud se chci efektivně vyspat, potřebuji umět opravdu se na ten spánek připravit.

K tomu může sloužit několik zásadních aktivit, které vlastně plánovitě v podvečer si dokážete začlenit do svého harmonogramu. Neříkám, že každý den a samozřejmě bavíme se o nějakém ideálu, ale člověk by měl každý v tu chvíli si uvědomit, co opotřebuji nejvíce, abych vlastně dneska opravdu dokázal příjemně usnout.

Naplánovat fyzickou aktivitu

Nabízí se samozřejmě jedna věc, a to je kombinovat to s fyzickou zátěží. To znamená, u spousty klientů, se kterými jsme v tomto duchu pracovali se spánkem, a tedy s efektivním způsobem, jak dobít ty baterky, tak se opravdu osvědčilo naplánovat si v podvečer po práci nějakou náročnější fyzickou aktivitu, která vás příjemně unaví.

Je to jeden ze způsobů, jak v uvozovkách vás donutit usnout, protože prostě budete fyzicky ztahaní, a to tělo vám v tu chvíli obrovsky pomůže. V té únavě opravdu má člověk nějakým způsobem chuť zabrat a vlastně to samo daleko jednodušeji přechází do toho spánku.

Důležité je ale neudělat jednu zásadní chybu, a to je tak, jak se fyzicky unavíte, tak to „proložit“ ještě nějakým seriálem, protože to je přesně to, co dokáže zase aktivovat mysl a v podstatě jít proti té potřebě fyzicky tu únavu doplnit tím spánkem a prostě si odpočinout.

To znamená pro mě osobně je ideální kombinace, pokud opravdu člověk se potřebuje naučit jít do kvalitního spánku zhruba v následujícím pořadí: příjemně se fyzicky unavit, doplnit to o zklidňující práci s tělem.

Doplnit o zklidnění

To znamená v tu chvíli nějaké protažení, jóga, čchi-kung, masáž, sauna, něco takového.

Já si přesně pamatuji, jak když jsem začínal s čchi-kungem kdysi, což je vlastně hodně klidné a pomalé cvičení, tak jsem vlastně se nejdřív opravdu zase potřeboval třeba fyzicky unavit, abych najednou měl tu obrovskou chuť jít do toho klidu a jenom to protáhnout a uvolnit.

To znamená ta kombinace fyzické zátěže s fyzickým uvolnění, je zase něco, co na sebe skvěle navazuje. V momentě, kdy se fyzicky unavím, pak se fyzicky uvolním, tak je to skvělá příprava na určitý druh mentálního zklidnění, která samozřejmě už může souviset s tím fyzickým uvolnění, ale přesně může to být nějaká forma relaxace, meditace. Já vám na závěr toho dnešního vysílání zmíním konkrétní techniku, kterou hodně používám.

Každopádně zase pro to mentální odpočinutí, proto to zastavení, je strašně důležité v tu chvíli být na to příjemně nastavený a vlastně tak trochu být ve stavu, kdy to potřebuji a vlastně do toho spadnu tak samovolně a vlastně i v tomto právě ta fyzická zátěž s tím protažením je skvělou přípravou.

Tři kroky pro efektivní spánek

To znamená pro mě osobně je takový ten proces, ten řetězec přirozený pro efektivní spánek: fyzická únava – fyzické protažení nebo zklidnění – psychické zklidnění, to znamená forma nějaké relaxace, meditace, dýchání a potom opravdu přejít krásně do spánku.

Tohle je něco, co když si dopřejte a vyzkoušíte, tak zjistíte, jak ty fyzické a psychické stavy se krásně propojí a najednou ten spánek může zafungovat v úplně jiné kvalitě, než jak jste zvyklí.

Naučit se usnout včas

To také znamená naučit se usnout včas, protože nevím, jak moc je to prokázané nebo je na tom něco pravdy, ale kdysi dávno jsem slyšel jedno pravidlo, a to že co nenaspíte před půlnocí, tak to nedoženete. Vlastně nevím, jestli to tak je, ale já se toho držím.

Jedna z věcí, které mi neskutečně pomáhají je, že jsem se naučil chodit brzy sát. Ono to samozřejmě je něco, co se moc nenosí, protože kolikrát, pokud máme náročný den, tak se těšíme na ten večer, na ten čas pro sebe. „Konečně si budu moct orazit, odfrknout, něco si dopřát“, na druhou stranu, je to prostě něco za něco.

Člověk si potřebuje uvědomit, že pokud se nenaučím včasnému přesunu do toho klidu, do toho zklidnění, do toho spánku, tak to opravdu nemůžete dlouhodobě ničím nahradit, to prostě nejde.

Ten spánek já žádným způsobem neobejdu a čím naopak budete efektivněji umět spát, tím v tu chvíli ten den další bude efektivnější, bude příjemnější a vy vlastně večer zase nebudete tak unavení.

Ono se to vlastně krásně nějakým způsobem rozvíjí, je to jako spirála.

Dvě techniky na kvalitní spánek

Chtěl bych zmínit dvě hlavní techniky, které mám pocit, že jsou pro nás jako přirozené.

1/ Vděčnost jako forma zklidnění

Ta první je něco, co už spoustu mých klientů nebo pokud mě třeba i trochu sledujete, tak ode mě znáte. Pro tu regeneraci je to strašně důležité, a to je práce s vděčností.

Vlastně když jsem začal pracovat a rozvíjet svoji vděčnost, za to co v životě mám, tak jsem primárně to nerozvíjel proto, že jsem potřeboval odpočinek.

Až s tou praxí jsem zjistil, jak skvěle v tom člověk odpočívá. Protože vy když chcete zastavit tu mysl, když ji chcete zpomalit příjemným způsobem a být v tom uvolnění, tak právě ta vděčnost skvěle funguje.

Je geniální v tom, že vy od těch všech témat, která vás ženou dopředu, co potřebujete, co musíte, co chcete, najednou tu pozornost převedete k tomu, co máte teď a za co jste vděční; za co jste rádi.

A to je něco, co vlastně vás přiková k přítomnosti takovým způsobem, který je naplňující. Pokud si otevřu svoji nástěnku vděčnosti a začnu si procházet jednotlivé fotky a texty které si tam nějakým způsobem schraňuji, tak mi v tom je dobře a já úplně cítím, jak najednou nemám potřebu se někam hnát.

Vlastně ta nástěnka sama o sobě mě krásně vede k tomu, nechat se sebou pracovat, tak nějak to na sebe nechat působit, uvolnit se a rozjímat u toho.

Práce s vděčností osobně vnímám, že je velice praktická a jednoduchá forma, jak se naučit opravdu zastavit, zklidnit a třeba i časem meditovat.

2/ Vnitřní domov

Ta druhá technika, o které dnes chci mluvit, tu jsem si nazval vnitřní domov. Je to pro mě nejzásadnější, nejpřínosnější a nejpraktičtější technika, kterou jsem si nějakým způsobem sám našel.

Hledal jsem cestu, jak se naučit opravdu zastavit způsobem, který pro mě bude naplňující. Klasické meditace mi nikdy moc nešly, asi jsem nenašel tu správnou cestu, a tak jsem si našel svoji.

Vnitřní domov je technika, která využívá naší touhy po nějakým místě, kde mi je dobře. V zásadě ta symbolika toho domova je něco, co s tím obrovsky souvisí. Pokud si představím ideální domov, takový jaký bych vážně chtěl, tak vlastně ten ideální domov je právě to místo, kam se hrozně rád vracím, kam má chuť si jít odpočinout, kde je mi dobře, kde se mohu uvolnit a kde se mohu cítit bezstarostně.

Ve vnitřním domově je pro mě nějaká míra hojnosti, blízkosti, zázemí, pozornosti, zábavy, sdílení, bezpečí. Při práci s klienty a se sebou jsem si uvědomil – „hele, jaký by to bylo, kdybych na takovým místě byl“. A vlastně jsem si zavřel oči a dovolil jsem si nechat se unášet tou touhou po klidném místě.

Ani ne po konkrétním místě domova, typu nějakého dětského pokojíčku v minulosti. To místo pro mě nemusí mít tento obsah. Já vlastně jen v sobě rozkrývám touhu po tom ideálním místě, kde by mi teď bylo božsky. Místo, kde bych si dovolil se zastavit, chvilku nikam nespěchat, uvolnit se a jenom být a užívat si.

Je to svým způsobem určitý druh relaxace, meditace. Je geniální v tom, že vy vlastně využíváte vnitřní touhu po místě, které pro vás bude zdrojem klidu a schopnosti se příjemně zastavit.

V praxi to funguje tak, že člověk si jednoduše sedne, lehne, zavře si oči a já mu vlastně pomůžu tím mluvením najít v sobě tu touhu po klidu, po nějakém stavu bezpečí a pocitu jistoty. Necháme se unášet touto touhou a necháme tak, jak máme zavřené oči, se dovést do nějakého konkrétního místa, které se vám najednou v tom stavu těch zavřených očí, začne rozkrývat.

Někdo najednou zjistí, že se třeba prochází v lese; někdo sedí na nějaké horské chatě někde vysoko v horách a pozoruje štíty kolem a poslouchá vítr; někdo klidně může být na své zahrádce, protože prostě ta zahrádka má pro něj tuto symboliku. Může tam být cokoliv.

Důležité je, že vy nejdete na konkrétní místo, vy se jen necháte vést tou touhou po tom klidu a ona vás na nějaké konkrétní místo zavede.

Když tu techniku budete dělat víckrát, tak zjistíte, že podruhé a potřetí to místo bylo trochu jiné nebo úplně jiné, protože vlastně vždy to místo v té symbolice v tom obraze se vykreslí tak, a tak aby vy jste najednou tam pocítili to ideální naplnění po tom, co vám chybí nejvíc v tu chvíli, a to je právě nějaká ta síla, ten klid, ta bezstarostnost, to zastavení.

Ta technika je geniálně funkční a více se o ní můžete dočíst zde.