Ještě jeden “level” a jdu spát aneb jak jsem se stal koučem osobního rozvoje

Share on email
Share on twitter
Share on linkedin
Share on facebook

Za chvíli bude svítat. Naproti v domě se v několika oknech rozsvítilo. Asi tam někdo vstává brzy do práce. Nebo nějaký ranní běžec? I já bych měl za chvíli vstávat. Potřebuji se ještě připravit na několik důležitých schůzek, které mě dnes čekají. Problém je, že jsem ještě nešel spát…

… Po kolikáté už tento týden? Koukám do monitoru a několik posledních hodin se přemlouvám, ať si jdu alespoň na chvíli lehnout. Představa dalšího náročného dne bez vyspání mě děsí. Přitom ještě včera přes den to vypadalo nadějně. Hned ráno jsem z počítače demonstrativně všechny hry odinstaloval a sebejistě tvrdil, že dnes půjdu určitě spát. Už dávno pryč je doba, kdy jsem hrál hry prostě pro zábavu a bral jsem to jako fajn vyplnění volného času. Já už prostě nechci dál hrát. NECHCI… Jen nevím, jak přestat. Je to strašně silné. Začínám tušit, že takhle to už nemůže dlouho pokračovat. Moje frustrace a zoufaství dosahují vrcholu. Jsem z toho už strašně unavený. Jsem na dně. Je mi ze mě zle.

Plýtvání potenciálem

Lidé se začínají věnovat osobnímu rozvoji z různých důvodů. Někteří čistě ze zvědavosti jak funguje lidská bytost, jiní chtějí lépe využít svůj osobní potenciál, další v něm hledají lék na svoji neutěšenou situaci. V roce 2004 jsem patřil právě do té třetí kategorie. Tehdy jsem měl za sebou čerstvě dostudovanou vysokou školu a čtyři roky podnikání, které jsem už během studia rozjížděl. Ač moje podnikatelské začátky vypadaly slibně, brzy se ukázalo, že to nebude tak jednoduché, jak se původně zdálo. Problém vlastně nebyl s podnikáním, ale se mnou. Období na vysoké škole na mě nekladlo příliš vysoké nároky a já jsem zjistil, že si z posledních několika let nesu spíše více studentských zlozvyků než pracovních a pro život prospěšných návyků. A mezi nimi počítačové hry. Vždy jednoduše dostupné, aby se člověk měl čím zabavit.

Sebekázeň a disciplína tehdy rozhodně nebyla mé druhé jméno. Mezi indiány bych byl spíše znám pod jménem “Ten, který nechává vše na poslední chvíli” nebo “Ten, který stále paří počítačové hry”. Ač jsem stále více vnímal svůj potenciál a měl své vize a podnikání mnohokrát naplánované, nedokázal jsem se často svých plánů držet a jakmile jsem narazil na činnosti, do kterých se mi zrovna nechtělo, tak jsem je chronicky odkládal a dělal všechny možné příjemnější věci. Stále více jsem měl pocit, že mi můj potenciál a talent protéká mezi prsty a mizí nenávratně pryč. A právě v roce 2004 jsem se dostal na své pomyslné dno, kdy moje frustrace ze mě samotného dosáhla vrcholu a já si tehdy definitivně uvědomil, že pokud něco opravdu nezměním, tak můžu dopadnout velice špatně.

První kroky k smysluplnému životu

Rozhodl jsem se tehdy ukončit svoje podnikatelské aktivity a změnit prostředí. Během pár dní jsem dostal zajímavou nabídku nastoupit jako manažer prodeje do jedné investiční společnosti. V této firmě jsem strávil následující tři roky, které mohu bez nadsázky považovat za zlomové. Poznal jsem tam spoustu úžasných lidí a na vlastní kůži zažil, jak příjemné (a zároveň zavazující) je pracovat ve firmě, která je postavena na principu důvěry ve vlastní lidi. Začal jsem na sobě hodně pracovat a postupně zjišťovat, jak svůj život nejen dobře naplánovat, ale hlavně realizovat. S radostí jsem sledoval svoje dílčí pokroky a neustále hledal inspiraci v dalších seminářích a knížkách o osobním rozvoji. Byl jsem nadšený tím, že vůbec existují nějaké principy, podle kterých se člověk naučí být disciplinovaný a mít svůj život lépe pod kontrolou. Vypadalo to, že tužby po počítačových hrách jsou pro mě jednou pro vždy minulostí.

Nalezení kouče

A právě tehdy jsem začal objevovat mé nové poslání. Naplňovala mě představa, že bych mohl moje poznatky a zkušenosti předávat dál a být tím užitečný dalším lidem. Stále více jsem zjišťoval, že problémy, které se mi daří postupně napravovat u sebe, má kolem mě spousta lidí. Ne, že by všichni kolem chorobně hráli počítačové hry. Utíkají ale k jiným věcem či činnostem, u kterých si chtějí zpříjemnit život a na chvíli tak zapomenout na svůj stres či trápení.

A tak jsem zjistil, že jsem duší lektor a kouč.

Pomáhat lidem posouvat se dál a využívat lépe svůj osobní potenciál se pro mě stalo velkým tématem a obrovskou radostí. Můj zájem o vlastní osobní rozvoj mi zajišťoval stále další inspiraci a zkušenosti, které jsem následně mohl předávat svým klientům.

Po několika letech jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl pocit, že všechny své oblasti života mám perfektně pod kontrolou a vše klape jak má. Naivně jsem si myslel, že mě v mém životě nemůže už nic překvapit.

Sdílet tento článek:

Share on facebook
Share on linkedin
Share on twitter
Share on email

Nejčtenější články

KAPITÁN nebo VÝLETNÍK?

Hluboce toužil po rychlém a zaručeném řešení, které mu uleví od aktuálního stresu a chaosu a navrátí ztracenou rovnováhu a řád. A právě tehdy se zrodila myšlenka Kapitána.

PŘEHRÁT »

Blog už jste vyčerpali? Pusťte se do online kurzu.

Online kurz cesta kapitána

1 490 Kč

Vyzkoušet ZDARMA

Váháte? Zkuste zdarma první lekci. Pošlu Vám ji na mail, který zadáte níže.

*Odesláním formuláře souhlasíte s našimi zásadami ochrany soukromí a zpracování osobních údajů. V praxi to znamená, že Vám čas od času pošleme mail s upozorněním na nové akce, kurzy nebo webináře. Kdykoliv se můžete z mailingu odhlásit.