Jak prožít klidné Vánoce v neklidné době covidové? #10

M: Michal

P: Petr

„Že jsi dospěl, víš v době, kdy se žádná z věcí, co si přeješ k Vánocům nedá koupit v obchodě.“ Neznámý autor

P: Vánoční svátky se letos nesou ve znamení nejistoty. Boří se vnější svět, skoro nic nebude tak, jak jsme zvyklí anebo nás čekají minimálně nepříjemná omezení v důsledku protivirových opatření. Jak se s tím člověk má vyrovnat? Jak si může užít kapitánské Vánoce? To přichází poradit Michal Holík, kouč a autor kurzu cesta kapitána. Začíná podcast: Život s egem. Vítejte.

P: Michale ahoj, vítej u další epizody.

M: Ahoj, Petře.

P: Pojďme se bavit o vnitřních a vnějších jistotách, které jsou samozřejmě s vánočním obdobím silně spjaté. A možná by asi bylo dobré na úvod zmínit, co to ty vnější a vnitřní hodnoty jsou. Jakým způsobem ovlivňují teď předvánoční čas.

Co jsou vnitřní a vnější jistoty?

M: Ty Vánoce jsou v tom dneska opravdu takový ten symbol, na kterém si to můžeme hezky uvědomit, protože tak, jak jsme se už mnohokrát bavili s předešlých dílech, to naše ego má potřebu lpět na vnějších jistotách, budovat ty vnější pilíře. Samozřejmě i ta představa těch klasických Vánoc, na které jsme zvyklí je něco velmi citlivého na čem to naše vnitřní dítě lpí, na co se třeba těší celý rok. Najednou je pro něj velice bolestivé si připustit, že by něco z toho mohlo být jinak. Někdy i drobnosti, ty věci, bez kterých bychom si ty Vánoce dokázali udělat, ale vlastně nechceme, protože to máme rádi. Tyto věci samozřejmě i o těch Vánocích se posilují, protože je to pro nás nějaká symbolika. Je to přesně ta příležitost si uvědomit, jak dnešní doba navíc v době těch Vánoc nám dovoluje zapracovat na tom kapitánství a posunout se v té vnitřní kvalitě.

P: No ono ale to asi není zase tak jednoduché, protože ta nejistota tě poměrně dost sžírá. Jakým způsobem jí dokážeš v sobě potlačit nebo možná dokonce i celou odstranit.

M: V hlavě to nepotlačíš, nebo můžeš se o to snažit, ale člověk se v tom spíš uvrtává. To důležité je si uvědomit, že dokud jsem v tom dítěti, tak v těchto momentech, kdy nedostávám to, co chci. Třeba takové Vánoce, které jsem si vysnil, nebo které jsem očekával a mám rád.

P: A nebo tak, jak jsem zvyklý.

M: Ano, jsem tak zvyklý, protože to tak mohu mít od mala prostě. Plno lidí lpí na nějakých tradicích a mají to takhle od mala furt stejně a najednou opravdu může být ta dnešní doba zásadní změna, která je vlastně nutí něco změnit. Pokud si to nechám vnutit, tak to musím změnit. To je to první, co si potřebuji uvědomit, že máme tendenci často padat do té oběti. „No tak to je dobrý no…, to budou teda Vánoce, to bude naprd…“. Teď začneme lamentovat a začneme si uvědomovat, co všechno bude jinak, co všechno nebude – to, co máme rádi. A začneme propadat více pro nás černým myšlenkám. Jak jsme se bavili, kam jde pozornost, tam jde energie. V určitých chvíli potřebujeme zachytit tuto identitu té oběti, že nás ty Vánoce trápí, že nás trápí ta nejistota kolem, že nás vlastně trápí ty věci, které vypadají, že nebudou tak, jak jsem si přál a zachytit, že jsem ta oběť. To je vlastně to primární, co potřebuji změnit, protože pokud nevystoupím z té oběti, tak se opravdu těmi Vánocemi protrpím.

P: Jak to mohu udělat, abych z té oběti vystoupil?

Jak vystoupit z oběti?

M: Potřebuji si jí uvědomit a potřebuji si říct: „Chci být obětí nějakého covidu, nařízení? Svým způsobem i obětí nějaké lpění na minulosti, na tradicích, na věcí, které považuji za neotřesitelné, neměnné. Pomáhá mi to? Chci na tom lpět a trpět tím?“ A vlastně si uvědomit to zásadní, že mám volbu. Já nemůžu změnit to, jestli tu bude nebo nebude covid nebo opatření, která vydá vláda. Ale mohu změnit to, jak se k tomu postavím. To je důležité si uvědomit. Zase mám volbu, buď se tím protrpět, jako oběť nebo v sobě probudím toho kapitána a postavím se k tomu čelem. A ano, zase jsem v tu chvíli na té lodi ztrácel chuť plout, ale pak si uvědomím, že ta bouřka přede mnou je a je zase na mě, jestli z toho vytěžím maximum a jestli se chopím zpět toho kormidla. I v té neklidně době, která mi nepřináší úplně radost a příjemné podmínky z toho najednou udělám ty nejlepší možné Vánoce, co jsem schopen, ale aktivně, tvořivě a v mezích toho, co zvládnu. V tu chvíli i když to možná dalece nebudou tak hezké Vánoce, na které jsem byl zvyklý, ale zase jsem se tomu postavil čelem. Paradoxně v těchto momentech možná vzniknou úplně nové tradice a věci, které si člověk nese celý život a přes generace a může trochu až s úsměvem si představit, jak si budou vaše vnoučata říkat: „Jojo, dědeček říkal, že tyto věci se drží od doby, kdy byl poprvé covid, protože jsme tehdy nemohli to, a to, a tak tedy děláme od té doby tohle, a protože je to vlastně super.“    

P: To je určitě zajímavá věc, k tomu se ještě vrátíme. Já bych ještě chtěl zvýraznit význam té oběti, protože ono to neplatí jen na Vánoce, ono to platí obecně. Já bych měl mít nějaké měřidla podle kterých bych poznal, že už jsem v té oběti až příliš. Je to třeba to slovo muset? „Že si tak nějak v hlavě říkám toto musím udělat, toto musím přetrpět.“

M: Přesně. Už aby to bylo za mnou. A hlavně to zobecňování: Nejhorší Vánoce. Všechno bude naprd.

P: Ani toho kapra neprodávají na náměstí.

M: Přesně. Skoro nemá cenu se o nic snažit. Jak se chceš o něco snažit, když nevíš, co bude zítra. To jsou přesně ty typické vzorce chování, mluvy, výrazů, které i když třeba není jednoduché zachytit sám u sebe, tak je fajn, když člověk samozřejmě má kolem sebe lidi a ty ti trknou: Hele Petře teď tady brečíš trochu. Máš v plánu to protrpět ty Vánoce, opravdu je to to, co chceš?

Co když pocit oběti mají lidi okolo nás?

P: To jsem se chtěl zeptat právě. Jakým způsobem by měl člověk reagovat, když už třeba on právě je mimo tu oběť jako takovou, ale má kolem sebe lidi, kteří to tím způsobem vnímají.

M: Nastavit to zrcadlo, ale přes tu lidskost. To je to kapitánství v té pevnosti a lidskosti. Ta pevnost je v tom, že to neignoruji ve smyslu toho, že se tam nějakým způsobem nenechám i vtáhnout, protože samozřejmě ty oběti mají tendenci šířit tu svoji mentalitu oběti a říkat si: Taky to je naprd viď? Taky si to myslíš. Vždyť to bude všechno na nic… Je to takový agresivní a přesvědčivý náborář a hledá členy do toho svého obětního klanu. To je ta pevnost, kterou si potřebuji tam nastavit. Hele já neplánuji být obětí. Neříkám, že to přesně takhle řeknu, ale to si vnitřně potřebuji nastavit. Ta lidskost je v tom pochopit toho člověka, že je normální, že do toho propadá, protože my jsme si řekli minule, že každou situaci zvládáme do té míry, jestli máme tu vnitřní kvalitu. Když ta situace je těžší nebo náročnější, než my zvládneme, tak mě to začne házet do oběti. To je přirozené. Teď jde o to, jestli já jako kapitán ve vnějším světě pro toho člověka najednou mohu být tím majákem, stožárem o který mu dovolím se opřít a pomoct mu, protože on evidentně se sám nepostaví pevně na ty nohy, ale najednou se mi může chytit, když ho přes tu lidskost dokážu pochopit a provést ho tím uvědoměním té volby: „Je mi jasné, jak propadáš tomu zoufalství, protože vím jak máš rád to a to, tradice atd., ale pojďme si říct OK, chceme to protrpět a nebo se tam v nás probudí nějaký zbytek chuti udělat si z toho aspoň trochu dobrý Vánoce a vymyslet třeba něco nového, netradičního.“ A vlastně tomu člověku nabízím určitý postoj, kterého on se nemusí chytit, protože pokud má ve svém příběhu jít ještě hlouběji, tak půjde, ale s tím nic neuděláš. To je pak o té trpělivosti, že tam pro toho člověka jsi a v určitých chvílích se tě chytí, pokud do toho dozraje.

Kreativita vnitřního dítěte

P: Patří ke kvalitám kapitána i kreativita?

M: Je to jedna z klíčových vlastností našeho vnitřního dítěte. Zase to znamená pro to vnitřní dítě vytvořit určité podmínky, ochranu, aby to dítě si dovolilo tvořit.

P: Možná aby se nebálo tvořit.

M: Přesně tak. Jakmile to dítě je pod stresem, tak netvoří a jen plní povinnosti, pokud vůbec. V momentě, kdy se tam postavíš tou pevností, jako skála, kapitán: Hele ne, já to prostě nepustím. My to tady prostě neprotrpíme. Najednou se vymezuješ vůči vnějšímu prostředí nějakým vnitřním postojem a klidem, který v sobě buduješ a hledáš. V tomto klidu to tvé dítě může začít v sobě probouzet přesvědčení, že přes to všechno bychom mohli vymyslet něco, čím si ty Vánoce zpříjemnit. A seš u té tvořivosti, ale nemůžeš čekat, že to dítě začne tvořit samo. Ty jako ten kapitán mu k tomu potřebuješ vytvořit ty podmínky. To začíná tou odpovědností, že to budou vaše Vánoce a že si je nenecháš zkazit. To neznamená, že budou nejlepší, ale budou vaše, vaše nejlepší možný a rozhodně to nebude trauma na celý život.

P: Asi se tu dostáváme k tomu, že to není kolikrát o ceně toho dárku, která může být nižší než v minulých letech, ale spíš o hodnotě nějakého zážitku. Vím, že teď mluvím asi hodně kýčovitě, ale když si to člověk vztáhne do nějaké reality, tak to zase není tak těžké tohle vytvořit ne?

M: Když potom půjdete do toho vnitřního světa, do toho dialogu a začnete se ptát toho svého vnitřního dítěte, co je vlastně to, co mu chybí, na čem lpí, že o těch Vánocích teď má pocit, že to nebude ono, tak si často člověk uvědomí, že to dítě si vzniklo na určitý standart. Ať už standart setkávání, trhů, nakupování, pohody, lyžování, pobytu na horách, dostateční finanční hojnosti a spoustu dárků atd., tak tam nějaké tyto věci mohou být ohroženy, nebo jsou, to už je fakticky dané. Pro spoustu lidí věřím, že ty Vánoce budou finančně náročnější, ale jde o tom vstoupit do toho kapitánsky a objevit v těch Vánocích hlubší hodnoty, které když rozkryjeme, tak jim můžeme dát jakoby nové téma. O kterých, když se v tu chvíli bavíme, tak tyto témata naplníme nějakými aktivitami, činnostmi, tak dostávají ty Vánoce nový rozměr, který leckdy může přinést daleko hlubší zážitek, který pro ty lidi může být daleko větším impulsem pro nějakou blízkost, sounáležitost, skromnost, střídmost. Je to o tom si uvědomit, že ty Vánoce jsou momentem, kdy si ten kapitán může uvědomit své hodnoty, a právě v té době té krize ty hodnoty manifestovat.

P: Co jsou ty konkrétní hodnoty, co si ten kapitán může uvědomit?

M: Mohu si uvědomit, že … opravdu my už jsme zaslepení tím konzumem těch dárků. Nechci to nijak bagatelizovat, ale je to prostě tak. To naše vnitřní dítě na tom jede a ty Vánoce, když vidíš, jaké ty obraty se dějí v těch obchodech, tak to jsou neskutečné bambiliony. Ty lidi dneska, neříkám, že všichni, ale když to beru jako společnost, tak vnímá ty Vánoce přes to obrovské nakupování jídla, dárků … V tomto duchu si můžu uvědomit, že tu jsou hodnoty typu rodina, blízkost, klid, pochopení, věnovat pozornost, čas, být spolu. Často kupujeme ty dárky a najednou vůči těmto věcem nemusí mít takovou hodnotu, zážitek, když v určité době skromnosti se dokážeme sejít jako rodina a být spolu.

P: Řekněme, že tohle je nějaký úkol pro člověka, který se chce dostat do kapitánského stavu, tak jak se o něm bavíme. Co jsou třeba největší chyby, co člověk může udělat, když o těch Vánocích přemýšlí?

M: No, že právě pořád lpím na tom, co nebude.

P: O co všechno přijdu, myslíš?

M: Přesně tak. Jak jsem říkal, tak hlavním nástrojem kapitána je pozornost, to je to klíčové. Proto často pracujeme s nějakými nástroji, vizualizací citátů, různých textů nebo čehokoliv, co v tu chvíli v tobě více prohloubí nějaké hodnoty, kterým chceš dát přednost před krátkodobými, či povrchními touhami toho dítěte. Je to jako v tom vnějším světě „boj o pozornost“. To vnitřní dítě se prostě snaží si vynutit tu pozornost, protože má svoji představu, co chce a když nemůže mít to co chce a tu pozornost si vynutí tím, že trpí, že to mít nebude, tak ti to nepomůže a jdeš do té oběti. Je to o tom si hlavně uvědomit tu základní otázku: To, jak o tom přemýšlím, pomáhá mi to nebo mi to škodí?

P: Tak ono to může pomáhat krátkodobě, což taky není asi úplně správná odpověď, se kterou mohu přijít.

M: Je to jednoduché. Když jdeš do oběti, tak ti to bere energii, ztrácíš chuť. Ztrácíš chuť vstávat, o něco se snažit, vše trvá moc dlouho, protože když tě to nebaví, tak se to vleče. Pro mě ta otázka: Pomáhá ti to, nebo škodí? je jednoznačná. Tohle ti škodí, protože ti to bere energii a jdeš do energického dluhu, jdeš do kreditky, bereš na dluh.

P: Tady je možná extrémně jednoduché spadnout do té oběti právě v rámci té covidové situace ještě umocněnou tím, že se Vánoce budou nést v duchu restriktivních opatření. Ty vlastně jdeš do oběti už jen proto, že to dlouho trvá.

M: Ano. A vlastně nevíš, co bude a jak to bude na jaře. Myslím si, že pomalu více a více lidí se začínají přenastavovat na to, že to možná není otázka toho, že to bude zítra vyřešený, nebo, že teď tady všechny nějakým způsobem proočkujeme a zase se vrátíme k starému dobrému životu. Já to třeba vnímám u sebe s nějakými klienty, kteří čekali dlouho, jestli rozjedeme nějakou práci se skupinami, který byli utlumené, protože to ve větším počtu nešlo a online v rámci nějakých tréninků se jim nechtělo anebo to nebylo úplně praktické, tak najednou přišli: „Hele, tak od toho nového roku pojďme to domluvit, a když to nepůjde, tak holt pojďme online“. Vlastně už začínají se přenastavovat na to to jít plánovat, jako by kdyby ty opatření tady byly i nějak dál. Myslím si, že to je docela zásadní změna, protože jestli nám něco nepomáhá je takové to, kdy to ego se drží v té oběti a jen čeká na tu záchranu až to bude dobrý a spoléhá že to bude za nějakou chvilku, kdy mu to slíbí. „Už to bude na konci roku“. Nejdřív to vypadalo, že v létě je to vyřešené, pak že přijde druhá vlna, teď že by přišla třetí. Nevím, podle mě prostě uvidíme, ale celé se to začíná nějak roztahovat a samozřejmě co s tím udělají nějaké vakcíny a tyto věci, ale mám pocit, že postupně více a více lidí si začíná uvědmovat, že se tomu mají postavit, čelit tomu, žít s tím. To je to, co potřebujeme pochopit. Pojďme s tím žít, protože čekáním, než to za nás někdo vyřeší, tak jsme zase tou obětí a závislí na někom na koho spoléháme.

P: Kdyby si měl dát jeden tip, jak si užít co možná nejvíce virové Vánoce, tak co by to bylo?

Vděčnost a Vánoce

M: Běžte do vděčnosti. My se v nějakých dalších dílech budeme bavit o vděčnosti, který hodně souvisí i s Vánocemi, protože pokud si položíte otázku: Co kdyby se v tomto roce stalo, tak bych byl šťastný i za takové Vánoce? Tak si člověk uvědomí, že i ta dnešní doba nám nějaké Vánoce dovolí zažít a najít v sobě vděčnost. A najít se v těch drobnostech, tu radost z těch běžných věcí. To je to kouzlo toho běžného okamžiku a tohle, když v sobě posílím, tak zjistím, že ty Vánoce mohou mít obrovské kouzlo i v neklidné době.

P: Jeden z dárků, který můžete nejen vašim blízkým nadělit je třeba kurz Cesta kapitána, v něm jde Michal ještě více do hloubky a vezme vás na cestu jejímž cílem je právě toto kapitánství o kterém se tady bavíme a které chceme nad egem držet. Jděte na cestakapitána.cz, kde najdete více informací. Případně facebooková stránka Cesta kapitána je vám také k dispozici. My vám přejme krásné svátky vánoční a budeme se těšit u další epizody. Michale měj se.

M: Hezký předvánoční čas.