Za chvíli bude svítat. Naproti v domě se v několika oknech rozsvítilo. Asi tam někdo vstává brzy do práce. Nebo nějaký ranní běžec? I já bych měl za chvíli vstávat. Potřebuji se ještě připravit na několik důležitých schůzek, které mě dnes čekají. Problém je, že jsem ještě nešel spát…

... Po kolikáté už tento týden? Koukám do monitoru a několik posledních hodin se přemlouvám, ať si jdu alespoň na chvíli lehnout. Představa dalšího náročného dne bez vyspání mě děsí. Přitom ještě včera přes den to vypadalo nadějně. Hned ráno jsem z počítače demonstrativně všechny hry odinstaloval a sebejistě tvrdil, že dnes půjdu určitě spát. Už dávno pryč je doba, kdy jsem hrál hry prostě pro zábavu a bral jsem to jako fajn vyplnění volného času. Já už prostě nechci dál hrát. NECHCI… Jen nevím, jak přestat. Je to strašně silné. Začínám tušit, že takhle to už nemůže dlouho pokračovat. Moje frustrace a zoufalství dosahují vrcholu. Jsem z toho už strašně unavený. Jsem na dně. Je mi ze mě zle.

Plýtvání potenciálem

Lidé se začínají věnovat osobnímu rozvoji z různých důvodů. Někteří čistě ze zvědavosti jak funguje lidská bytost, jiní chtějí lépe využít svůj osobní potenciál, další v něm hledají lék na svoji neutěšenou situaci. V roce 2004 jsem patřil právě do té třetí kategorie. Tehdy jsem měl za sebou čerstvě dostudovanou vysokou školu a čtyři roky podnikání, které jsem už během studia rozjížděl. Ač moje podnikatelské začátky vypadaly slibně, brzy se ukázalo, že to nebude tak jednoduché, jak se původně zdálo. Problém vlastně nebyl s podnikáním, ale se mnou. Období na vysoké škole na mě nekladlo příliš vysoké nároky a já jsem zjistil, že si z posledních několika let nesu spíše více studentských zlozvyků než pracovních a pro život prospěšných návyků. A mezi nimi počítačové hry. Vždy jednoduše dostupné, aby se člověk měl čím zabavit.

Sebekázeň a disciplína tehdy rozhodně nebyla mé druhé jméno. Mezi indiány bych byl spíše znám pod jménem “Ten, který nechává vše na poslední chvíli” nebo “Ten, který stále paří počítačové hry”. Ač jsem stále více vnímal svůj potenciál a měl své vize a podnikání mnohokrát naplánované, nedokázal jsem se často svých plánů držet a jakmile jsem narazil na činnosti, do kterých se mi zrovna nechtělo, tak jsem je chronicky odkládal a dělal všechny možné příjemnější věci. Stále více jsem měl pocit, že mi můj potenciál a talent protéká mezi prsty a mizí nenávratně pryč. A právě v roce 2004 jsem se dostal na své pomyslné dno, kdy moje frustrace ze mě samotného dosáhla vrcholu a já si tehdy definitivně uvědomil, že pokud něco opravdu nezměním, tak můžu dopadnout velice špatně.

První kroky k smysluplnému životu

Rozhodl jsem se tehdy ukončit svoje podnikatelské aktivity a změnit prostředí. Během pár dní jsem dostal zajímavou nabídku nastoupit jako manažer prodeje do jedné investiční společnosti. V této firmě jsem strávil následující tři roky, které mohu bez nadsázky považovat za zlomové. Poznal jsem tam spoustu úžasných lidí a na vlastní kůži zažil, jak příjemné (a zároveň zavazující) je pracovat ve firmě, která je postavena na principu důvěry ve vlastní lidi. Začal jsem na sobě hodně pracovat a postupně zjišťovat, jak svůj život nejen dobře naplánovat, ale hlavně realizovat. S radostí jsem sledoval svoje dílčí pokroky a neustále hledal inspiraci v dalších seminářích a knížkách o osobním rozvoji. Byl jsem nadšený tím, že vůbec existují nějaké principy, podle kterých se člověk naučí být disciplinovaný a mít svůj život lépe pod kontrolou. Vypadalo to, že tužby po počítačových hrách jsou pro mě jednou pro vždy minulostí.

Nalezení kouče

A právě tehdy jsem začal objevovat mé nové poslání. Naplňovala mě představa, že bych mohl moje poznatky a zkušenosti předávat dál a být tím užitečný dalším lidem. Stále více jsem zjišťoval, že problémy, které se mi daří postupně napravovat u sebe, má kolem mě spousta lidí. Ne, že by všichni kolem chorobně hráli počítačové hry. Utíkají ale k jiným věcem či činnostem, u kterých si chtějí zpříjemnit život a na chvíli tak zapomenout na svůj stres či trápení.

A tak jsem zjistil, že jsem duší lektor a kouč.

Pomáhat lidem posouvat se dál a využívat lépe svůj osobní potenciál se pro mě stalo velkým tématem a obrovskou radostí. Můj zájem o vlastní osobní rozvoj mi zajišťoval stále další inspiraci a zkušenosti, které jsem následně mohl předávat svým klientům.

Celoživotní cesta

Po několika letech jsem se dostal do stavu, kdy jsem měl pocit, že všechny své oblasti života mám perfektně pod kontrolou a vše klape jak má. Naivně jsem si myslel, že mě v mém životě nemůže už nic překvapit.

Opak však byl pravdou, stále objevuji nové a nové principy, které pomáhají mně i mým klientům zvládat stres, strach i životní výzvy. Jedním z těchto principů je Vnitřní domov, založený na vizualizaci dokonalých rodičů, prarodičů a vlastně kohokoliv potřebujeme. Více na webu vnitrnidomov.cz.